Expozice
I. Hlavní sál
V hlavním sále se návštěvník seznámí s tématem vztahu státu a církve v letech 1948–1961 po mocenském ovládnutí politické scény v Československu komunistickou stranou. Prostřednictvím informativních tabulí s dobovými fotografiemi a archivními materiály je možné se seznámit s řízeným procesem likvidace řeholí v Československu a omezením svobody slova a demokracie, pronásledování duchovních osob i laiků a jejich odsouzení ve vykonstruovaných procesech, včetně dodnes nevyjasněných úmrtí některých obětí. Výstavní panely odhalují zákulisí tehdy zřízeného Státního úřadu pro věci církevní, Náboženské matice a dalších orgánů státního dohledu.
Pomocí ikonografického i trojrozměrného materiálu si může každý návštěvník nastudovat propracovaný systém centralizačních a internačních klášterů a způsob jejich ostrahy bezpečnostními složkami totalitního režimu. Výstava zahrnuje profily a medailony pronásledovaných, ale také některé velmi vzácné osobní potřeby a části pozůstalostí řeholníků kongregace redemptoristů, které se podařilo zachránit. V části výstavy je zmínka o neobvyklé podpoře statečných občanů z Králík, kteří pomáhali v rámci odboje řeholníkům zprostředkovávat korespondenci s blízkými osobami a byli za svoji činnost pronásledováni a vězněni.
Samostatnou kapitolu tvoří vůbec poprvé zveřejněné informace o celé historii centralizačního kláštera v Králíkách a jeho vedení, řízené politické převýchově řeholníků, hospodářské správě a pracovním nasazení internovaných řeholníků v zemědělství na Králicku i ve výrobě.
Z liturgických a obřadních předmětů ze zcela unikátních sbírek je možné zhlédnout některé oděvy řeholníků, dále pak liturgické oděvy (pluviály, kasule, ornáty), kalichy, pyxidy, ciboria, monstrance, včetně relikviářů svatých a knih, které byly v 50. letech 20. století řádům a kongregacím zabavovány. S ohledem na význam poutního místa se jedná o významnou část sbírek mající vztah k redemptoristům a klášteru na Hoře Matky Boží. Ucelenou sbírku obřadních předmětů mající vztah k poutnímu místu, může zhlédnout veřejnost v takové formě poprvé.
V místnosti se nalézá největší existující model tehdejšího Centralizačního kláštera Králíky s okolními, dnes již neexistujícími, hospodářskými budovami, který odpovídá 50. létům 20. století a byl vyhotoven na základě leteckých snímků a archivních dokumentů.
V rohové části sálu se nachází promítací místnost s informacemi o nucené převýchově řeholníků v 50. letech minulého století organizované politickým referentem kláštera. Návštěvníci mají možnost vyzkoušet si speciální vězeňskou lavici a shlédnout v projekci živé vzpomínky internovaných, např. řeholníka P. Jána Janoka.
II. Místnost vyšetřování a soudy
V sále se lze seznámit s přípravou různých procesů s řeholníky, jejich pronásledováním ze strany Státní bezpečnosti. Je zde zachycen celý systém od vzetí obviněných do vazby, jejich vyšetřování a předání soudu. Je zde popsán způsob činnosti práce StB proti duchovním a ke zhlednutí jsou zde i osobní předměty po náčelníku OO StB ve Zlíně (Gottwaldov) Zavadilíkovi, který se podílel na nezákonnostech v neblaze proslulé věznici v Uherském Hradišti. Panely ukazují konkrétní struktury Sboru národní bezpečnosti a Státní bezpečnosti v Králíkách, v Žaberku, na Orlickoústecku, i v ústředním vedení, které mělo problematiku církví v gesci.
Pomocí životopisných medailonů a panelů se lze detailně seznámit také s konkrétními osudy příslušníků StB, prokuratur a soudů, kteří organizovali persekuci duchovních a vykonstruované procesy v 50. letech 20. století, ale i v pozdější době tzv. „normalizace“. V expozici je rovněž příběh internace arcibiskupa pražského a primase českého v letech 1946–1969, kardinála Josefa Berana.
Návštěvník se může seznámit se systémem ostrahy centralizačního kláštera v Králíkách (Sboru národní bezpečnosti) a ve vitrínách je možné si prohlédnout konkrétní její autentickou výstroj a výzbroj.
V místnosti se nachází celá zrekonstruovaná „vazební“ kancelář StB.
III. Místnost Věznice a tábory
Posledními místnostmi okruhu návštěvní prohlídky je ukázka typizované věznice 50. let 20. století s ukázkou dvou samovazeb - „izolací“, z nichž jedna je otevřená a je tedy možné zhlédnout i její jediné vybavení – sklopné lože na zdi. Obsahem cel jsou tzv. Babické procesy, které přivedly její aktéry až na popraviště. Ve smyšlených kauzách tak byli komunisty obviněni a popraveni mezi dalšími i faráři P. Jan BULA a P. Václav DRBOLA, jejichž životní příběhy je možné si v Památníku prostudovat.
Návštěvník se zde může komplexně seznámit s poměry v československém vězeňství v období režimu nesvobody, kde zemřelo mnoho řeholníků a kněží. Na tabuli se nachází plánek táborů nucené práce a zařízení Správy sboru nápravné výchovy v ČSR a řada informací k organizaci vězeňství a postavení vězňů v letech 1950-1961. Zvláštní pozornost je věnována také výkonu trestu smrti a s ním souvisejícím tehdejším právním předpisům a jeho zneužití vůči politickým vězňům v dané době.
Samostatný „barák“ tvoří náhled do vězeňské ošetřovny s informacemi o systému chabé lékařské péče, která byla vězňům v období totality poskytována. Na vězeňských ošetřovnách tak nalezla smrt řada duchovních.
Návštěvník si sám může projít místností a umyvárnou „vězeňského baráku NPT“ s výhledem na strážní věž tzv. „špačkárnu“. Místnost seznámí badatele s neblahou historií Táborů nucené práce (TNP) zřízených na základě zákona č. 247/1948 Sb., a Nápravně pracovních táborů (NPT), jak byla pojmenována vězeňská zařízení ústavního nebo táborového typu k výkonu trestu odnětí svobody v letech 1955–1961, a to v souladu s Řádem pro NPT Ministerstva vnitra, vydaným v roce 1955. Činnost NPT byla upravena podle sovětských zkušeností a navazovala na praxi pracovních útvarů z let 1949–1954, které byly nejednotně označovány jako trestanecké pracovní tábory (TPT), pracovní útvary vězňů (PÚV), pracovní útvary odsouzených (PÚO) nebo pracovní útvary potrestaných (PÚP).
V obytném „baráku“ NPT bylo přibližně deset světnic, ve kterých bylo umístěno v průměru dvacet vězňů – „muklů" (slangový výraz vězňů léta používaný pro „muže určené k likvidaci“). Vězni spali většinou na dřevěných palandách se slamníky. V místnosti je možné zhlédnout kovové postele vz. 10. Na zdi jsou zavěšeny poličky na osobní potřeby. V místnosti se kromě postelí nachází také kamna, která se z důvodu nedostatku otopu používala jen za obzvláště mrazivého počasí. Na věšáku visí přilba zvaná „želva“, používaná v uranových dolech, černá pláštěnka a různé potřeby. Vlevo se nachází ukázka vězeňské umyvárny se studenou tekoucí vodou.
V 50. letech prošly různými NPT desítky odsouzených kněží a bohoslovců, zejména v období cílené těžby uranu a nerostných surovin. Uranovou rudu nechala čs. vláda těžit ve velkém na základě tajné smlouvy se SSSR z listopadu 1945. Trestanci v táborových podmínkách velmi strádali a trpěli. Pracující byli také kromě těžké práce v dolech vystaveni ponižování, mučení a snižování lidské důstojnosti. Podmínky se však lišily v závislosti na veliteli tábora, místě a období.
Známou oblastí těžby uranu bylo Jáchymovsko, kde bylo v roce 1953 v celkem dvanácti táborech vězněno 12 000 politických vězňů. V letech 1953–1959 byly další tisíce vězňů umístěny v příbramských táborech Vojna a Bytíz.
Celkem prošlo uranovými "lágry" přes 70 000 politických vězňů (pozn.: kromě politických i vězni retribuční a kriminální), kteří byli trvale vystaveni nelidským podmínkám, radioaktivnímu záření a vdechování žulového prachu. Mnozí zemřeli na rakovinu plic, nebo přežili, avšak s trvalými následky. Do SSSR bylo vyvezeno celkem 98 000 tun uranové rudy.
|
